Dnes byl rozhodnutím Vrchního soudu v Praze "převeden" další byt našeho objektu Vodnická 438/50 do osobního vlastnictví.

Ani exekuce a ani předběžná opatření nebránila převodu jednotek do OV.

I dnešní rozhodnutí VsP je jasnou odpovědí na výmluvy vedení družstva že předběžná opatření bránila podpisům převodních smluv.

Tvrzení předsedy družstva, že by si podpisem převodních smluv přivodil trestní stíhání je ve světle dnes již dvou nálezů ÚS a několika rozhodnutích soudů obecných ve prospěch převodů a členů družstva naprosto neobhajitelné.

Ti, kdo měli nárok na skutečně bezplatný převod jednotek do OV se právem mohou cítit poškozeni.

Ústavní soud rozhodl dne 12. srpna 2010 v senátě složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a Jana Musila mimo ústní jednání se souhlasem účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1. Ing. J. S. a 2. A. S., obou zastoupených JUDr. Eliškou Vranou, advokátkou v Praze 4, Na Pankráci 30, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2007 č. j. 18 Co 433/2007-484 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 12. 1. 2007 č. j. 34 C 68/2004-13, za účasti 1) Městského soudu v Praze a 2) Obvodního soudu pro Prahu 5, jako účastníků řízení, a společnosti Frenn Trading B. V., se sídlem v Nizozemí, 5707 GL Helmond, Aarle Rixtelseweg 14, zastoupené JUDr. Petrem Voříškem, advokátem v Praze 7, Argentinská 38/286, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2007 č. j. 18 Co 433/2007-484 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 12. 1. 2007 č. j. 34 C 68/2004-13 se ruší.

Odůvodnění

Ústavní stížností ze dne 11. 1. 2008, podanou včas a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelé napadli a domáhali se zrušení usnesení Městského soudu v Praze (dále též jen "městský soud") ze dne 23. 10. 2007 č. j. 18 Co 433/2007-484, jakož i jemu předcházejícího usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 (dále též jen "obvodní soud") ze dne 12. 1. 2007 č. j. 34 C 68/2004-13, přičemž tvrdili, že tato rozhodnutí porušují jejich základní práva zaručená ústavním pořádkem, konkrétně pak čl. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Dodatkový protokol"), a také že jimi došlo k porušení principu dělby moci, čímž nastal rozpor s čl. 2 Ústavy.

Výše zmíněným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 byl zamítnut návrh stěžovatelů na zrušení předběžného opatření, jež bylo na návrh vedlejšího účastníka nařízeno usnesením téhož soudu ze dne 11. 6. 2004 č. j. 34 C 68/2004-103 (kterým bylo Pražskému bytovému družstvu zakázáno zcizit či zatížit nemovitosti v tomto usnesení specifikované), a dále bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Své rozhodnutí obvodní soud zdůvodnil tím, že stěžovatelé nejsou ve smyslu § 74 odst. 1 občanského soudního řádu (dále též jen "o. s. ř.") k podání předmětného návrhu aktivně legitimováni, neboť nejsou účastníky řízení, a že ve smyslu § 77 odst. 2 o. s. ř. tento návrh není z hlediska použitých důvodů důvodný. Proti citovanému rozhodnutí podali stěžovatelé odvolání, avšak městský soud je ústavní stížností napadeným usnesením potvrdil, přičemž se plně ztotožnil s názorem soudu prvního stupně o absenci aktivní legitimace stěžovatelů.

V ústavní stížnosti stěžovatelé uvádějí, že na základě § 23 a § 24 zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů), mají jako nájemníci - členové družstva nárok na bezúplatný převod bytové jednotky č. 2217/9 a garáže č. 2217/14, nacházejících se v domě č. p. 2217 na pozemku p. č. 3482/2 v k. ú. Chodov, obec Praha, jež jsou ve vlastnictví Pražského stavebního bytového družstva, a že soud, který uložil předmětným předběžným opatřením zákaz převodu mj. uvedených nemovitostí, nebyl oprávněn takto postupovat, a to vzhledem ke shora uvedené právní úpravě [zde stěžovatelé také argumentují ustanovením § 28 odst. 7 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, v platném znění, a § 285 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění zákona č. 312/2006 Sb.]. Stěžovatelé poukazují na to, že nelze předmětný zákaz uložit, neboť Pražskému stavebnímu bytovému družstvu je povinnost převodu stanovena kogentní právní normou (zde stěžovatelé příkladmo upozorňují na rozsudky Evropského soudu pro lidská práva ze dne 24. 4. 1990 ve věci Kruslin proti Francii, ze dne 24. 5. 1988 ve věci Müller a další proti Švýcarsku apod.), a dále na své "legitimní očekávání" stran nabytí uvedeného majetku, přičemž se dovolávají nálezů Ústavního soudu ze dne 27. 9. 2006 sp. zn. Pl. ÚS 51/06 [Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu (dále jen "Sb. n. u."), svazek 42, nález č. 171, vyhlášen pod č. 483/2006 Sb. ] a ze dne 9. 3. 2004 sp. zn. Pl. ÚS 2/02 (Sb. n. u., svazek 32, nález č. 35, vyhlášen pod č. 278/2004 Sb.). Vzhledem k tzv. legitimnímu očekávání měli být stěžovatelé ve smyslu § 76 odst. 2 o. s. ř. účastníky řízení již ve fázi řízení o nařízení předběžného opatření [zde stěžovatelé odkazují na nález ze dne 31. 1. 2007 sp. zn. I. ÚS 687/05 (Sb. n. u., svazek 44, nález č. 18]. V další části ústavní stížnosti, jež obsahuje "vypořádání se" s argumentací vedlejšího účastníka uplatněnou ve věci vedené pod sp. zn. I. ÚS 676/07, stěžovatelé podrobně analyzují právní režim družstevních bytů a vyslovují názor, že v případě určitých družstevních bytů ztratilo družstvo možnost vykonávat své vlastnické právo v plném rozsahu a že z nich nemohou být uspokojeny jakékoliv závazky družstva jako dlužníka. Stávající i původní věřitel si přitom toho museli být vědomi. K otázce aktivní legitimace pak uvádějí, že jsou oprávněnými osobami ve smyslu § 76 odst. 1 písm. f) o. s. ř., protože jsou povinni strpět daný stav, a upozorňují také na ustanovení čl. II bodu 1 zákona č. 103/2000 Sb. s tím, že by mohli být v důsledku popsaného rozhodování obecných soudů svého majetkového nároku zcela zbaveni. Stěžovatelé také napadají závěr odvolacího soudu, že úhrada důvodných pohledávek musí mít přednost před splněním zákonné povinnosti, a to kvůli absenci jakékoliv právní argumentace, a uvádějí, že splnění "zákonných povinností" má přednost před plněním "závazků smluvních". Dle názoru stěžovatelů nelze jejich situaci srovnávat s tou, kdy se vlastník smluvně zaváže převést vlastnické právo na třetí osobu, protože kdyby nebylo možné závazek splnit, pak by došlo ke zrušení smlouvy a provedlo by se vypořádání účastníků daného závazkového vztahu, což by v jejich věci možné nebylo. V další části ústavní stížnosti stěžovatelé vytknuli městskému soudu, že jeho rozhodnutí neobsahuje údaj o tom, jaké usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje, v důsledku čehož je nepřezkoumatelné. Závěrem pak navrhli, aby se Ústavní soud usnesl, že věc, které se návrh týká, je naléhavá (§ 39 zákona o Ústavním soudu), a aby o ústavní stížnosti rozhodl v nejkratší možné době.

Ústavní soud si vyžádal vyjádření účastníků a vedlejších účastníků k ústavní stížnosti. Městský soud v Praze zopakoval důvody, které jej vedly k vydání napadeného rozhodnutí, a v podrobnostech odkázal na jeho odůvodnění, přičemž argumentaci stěžovatelů stran legitimního očekávání shledal nedůvodnou, a navrhl proto, aby Ústavní soud ústavní stížnost jako nedůvodnou zamítl, příp. jako zjevně neopodstatněnou odmítl. Obvodní soud pro Prahu 5 pouze odkázal na obsah napadených rozhodnutí.

Společnost Frenn Trading B. V. ve svém vyjádření podrobně líčí genezi celé kauzy a dále uvádí, že stěžovatelé by mohli být účastníky soudního řízení pouze za předpokladu, že by jim byla předběžným opatřením uložena povinnost, což se však nestalo. Dále nesouhlasí s názorem stěžovatelů, že nelze uložit povinnost zdržet se převodu zmíněné bytové jednotky, a argumentuje tím, že uvedené družstvo neplní své závazky vůči ní, resp. že se tomu soustavně vyhýbá, přičemž prokazatelně zcizuje svůj majetek. Za této situace byl návrh na nařízení předběžného opatření jedinou možnou obranou. K tvrzení stěžovatelů, že měli být účastníky řízení, uvádí, že soud, rozhodující o návrhu na nařízení předběžného opatření, nemůže zkoumat, zda má nějaká třetí osoba právo na převod dotčené nemovitosti do svého vlastnictví, protože se pouze posuzuje, zda byly rozhodné skutečnosti osvědčeny. Pokud by se připustil opačný závěr, znamenalo by to, že je soud povinen zkoumat, zda někomu nesvědčí právo na převod nemovitosti založené smluvně. Argumentace "legitimním očekáváním" je nesprávná, neboť rovněž uvedená společnost může "legitimně očekávat" uspokojení své pohledávky ze strany bytového družstva. Stejně jako ve srovnatelném případě, kdy se někdo smluvně zaváže k převodu vlastnictví někdy v budoucnu třetí osobě, lze tomuto převodu v případě neplnění jeho závazků zamezit předběžným opatřením. Tento vedlejší účastník dále vyjádřil názor, že stěžovatelé jsou členy bytového družstva se všemi právy s tím spojenými, a tedy nesou svou odpovědnost za to, že družstvo v důsledku svého chování nemůže svou povinnost vůči členům splnit. Závěrem vyslovuje nesouhlas s názorem stěžovatelů, že nemůže být bráněno povinnosti družstva k převodu bytu, přičemž poukazuje na ustanovení občanského soudního řádu týkající se výkonu rozhodnutí s tím, že v daném případě nejsou splněny zákonné podmínky na vyloučení předmětného majetku z exekuce, resp. na to, že neexistuje žádný právní důvod pro to, aby byly pohledávky věřitele uspokojeny z bytů ve smyslu § 23 odst. 2 zákona o vlastnictví bytů. Nařízené předběžné opatření pak brání Pražskému stavebnímu bytovému družstvu v plnění předmětné povinnosti vůči jeho členům. S ohledem na uvedené důvody navrhl ústavní stížnost zamítnout.

Pražské stavební bytové družstvo uvedlo, že se otázkou předběžných opatření, týkajících se jeho majetku, Ústavní soud zabýval v usneseních sp. zn. IV. ÚS 85/05 a III. ÚS 170/05 (dostupná na http://nalus.usoud.cz), vydaných ve věci jím podaných ústavních stížností, které byly Ústavním soudem odmítnuty s tím, že povinnost bezplatného převodu bytové jednotky dle § 23 odst. 2 a § 24 odst. 1 zákona o vlastnictví bytů je dána ex lege, a tak bezplatným převodům není možno bránit; družstvo však není osobou, které by ústavní právo svědčilo, resp. že k takovým argumentům by měl přihlížet soud, který by po skončení nalézacího řízení rozhodoval o výkonu rozhodnutí prodejem bytových jednotek. Uvedené družstvo poukázalo i na nález Ústavního soudu ze dne 12. 12. 2007 sp. zn. I. ÚS 676/07 (Sb. n. u., svazek 47, nález č. 219), jenž byl vydán v obdobné věci, a vyslovilo názor, že by Ústavní soud měl napadená rozhodnutí zrušit. Současně dalo Ústavnímu soudu podnět, aby zrušil ustanovení § 23 odst. 2 věty první v části "do 30. června 1995" a věty druhé zákona o vlastnictví bytů, neboť na jeho základě vznikla nerovnost mezi členy bytových družstev, spočívající v tom, že jen ti členové družstva, kteří podali ve stanovené lhůtě výzvu k převodu vlastnictví bytu, by měli mít nárok na bezúplatný převod. Přitom v některých případech nemohli družstevníci výzvu včas podat, protože (zřejmě) splnění podmínek plynoucích z § 24 odst. 5 a odst. 6 poslední věty zákona o vlastnictví bytů nebylo časově či z ekonomických důvodů možné. V této souvislosti navrhlo, aby byla jako svědek vyslechnuta Ing. G. L., pracovnice ČSOB, a. s., která spravuje investiční úvěry bytových družstev.

V replice ke shora uvedeným vyjádřením stěžovatelé odkázali na jinou svou repliku ze dne 25. 5. 2007, přednesenou v již zmíněné věci sp. zn. I. ÚS 676/07. Jde-li o obvodní soud, stěžovatelé uvedli, že tento soud zřejmě bude ústavněprávní hlediska akceptovat, avšak s ohledem na konzervativní přístup odvolacího soudu je kasační nález Ústavního soudu nutný. V souvislosti s městským soudem stěžovatelé uvedli, že se s jejich námitkami nevypořádal ani ve svém rozhodnutí a neučinil tak ani ve svém vyjádření. Dále se ztotožnili s názorem Pražského stavebního bytového družstva na kasaci napadených rozhodnutí a vyjádřili názor, že vedlejší účastník ignoruje závěry Ústavního soudu vyslovené v nálezu sp. zn. I. ÚS 676/07. Současně navrhli, aby Ústavní soud provedl důkaz svým spisem vedeným pod uvedenou spisovou značkou. Závěrem upozornili, že vedlejší účastník nabyl pohledávku smlouvou, čímž na sebe dobrovolně vzal podnikatelské riziko plynoucí z nemožnosti uspokojit své pohledávky z majetku spadajícího pod režim § 23 odst. 2 zákona o vlastnictví bytů, a že na podané ústavní stížnosti trvají. Současně navrhli, aby Ústavní soud rozhodl o publikaci nálezu ve Sbírce zákonů (§ 57 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

Dopisem ze dne 25. 6. 2008 oznámil právní zástupce Pražského stavebního bytového družstva, že došlo k zániku plné moci. Vzhledem k tomu, že právnické osoby jako vedlejší účastníci řízení musí být podle § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu v řízení před Ústavním soudem (po celou dobu) zastoupeny advokátem, Ústavní soud uvedený subjekt vyzval, aby předložil příslušnou plnou moc, přičemž jej upozornil, že pokud tak neučiní, nebude Ústavní soud moci s ním dále jednat. Na uvedenou výzvu Pražské stavební bytové družstvo nijak nereagovalo, a proto Ústavní soud s ním jako vedlejším účastníkem dále nejednal. Ústavní soud nemohl vzít v potaz ani jeho procesní úkony - návrh na výslech svědka či nesouhlas s upuštěním od ústního jednání, neboť se vzhledem k absenci právního zastoupení staly bezpředmětnými.

Ústavní soud mnohokrát v minulosti zdůraznil, že není součástí obecné soudní soustavy (čl. 91 ve spojení s čl. 90 Ústavy) a nemůže proto provádět dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do jejich činnosti je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byly-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, porušeny jeho základní práva a svobody chráněné ústavním zákonem. Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a svobod a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.

Jak již bylo výše zmíněno, co do svého obsahu shodnou právní věcí se již Ústavní soud zabýval ve svém nálezu sp. zn. I. ÚS 676/07, přičemž vycházel z následujících tezí. Dle § 23 a § 24 zákona o vlastnictví bytů disponují členové družstva za splnění určitých podmínek právním nárokem na bezplatný převod bytové jednotky z vlastnictví družstva do svého vlastnictví. Bezplatnost převodu není projevem svobodné vůle dlužníka, nýbrž je dána ex lege, a z povahy věci pak plyne, že daný majetek nelze užít k uspokojení pohledávek družstva. Rozpor norem podústavního práva je jen zdánlivý, a to z důvodu, že pro posouzení věci je rozhodné uvážit opodstatněnou preferenci aplikované normy podústavního práva sledující ústavně chráněný účel před jinou normou takového práva sledující dosažení jiného ústavně chráněného účelu.

V dané věci členům družstva vzniklo ex lege legitimní očekávání, jež požívá ochrany podle čl. 1 Dodatkového protokolu, resp. těmto osobám svědčí ochrana realizace jejich majetkového práva. S ohledem na tyto důvody Ústavní soud uzavřel, že členům družstva, kteří splnili určité (zákonem požadované) podmínky a ze zákona disponují právním nárokem na bezplatný převod bytové jednotky ve vlastnictví družstva, svědčí opodstatněná přednost ochrany jejich základního práva na ochranu majetku. Závěr obecných soudů o absenci aktivní legitimace, učiněný s odkazem na § 74 odst. 2 o. s. ř., nelze přijmout právě s ohledem na to, že dané právo členů družstva, zakotvené v mezinárodní smlouvě, má před zákonem přednost (čl. 10 Ústavy). Závěrem Ústavní soud upozornil, že věřitel družstva si musí být vědom struktury majetku družstva, do něhož náleží i byty a další nemovitosti těch členů družstva, kteří ze zákona disponují nárokem na bezplatný převod do svého vlastnictví. Tomuto nároku je třeba, vzhledem k z něho plynoucímu legitimnímu očekávání, poskytnout přednostní ochranu.

Od výše uvedených závěrů se nemá důvod odchylovat ani III. senát Ústavního soudu. V jejich světle pak nemůže obstát právní argumentace vedlejšího účastníka. Ta je totiž založena na Ústavním soudem nesdíleném předpokladu, že své pohledávky může uspokojit i z toho majetku, který je družstvo povinno převést svým členům podle § 23 a § 24 zákona o vlastnictví bytů. Právě skutečnost, že zmíněná povinnost plyne přímo ze zákona (přičemž nelze přehlížet ani historicko-společenské poměry a souvislosti, ani s tím související přijetí výše zmíněných ustanovení zákona o konkursu a vyrovnání a následně insolvenčního zákona), pak činí věc kvalitativně odlišnou od povinnosti vzniklé na základě právního úkonu, a proto Ústavní soud nemůže akceptovat, pokud vedlejší účastník staví obě situace na roveň a zakládá na tom svou právní argumentaci.

Vzhledem k výše uvedenému nezbývá Ústavnímu soudu, než ve shodě se svým nálezem sp. zn. I. ÚS 676/07 konstatovat, že napadenými rozhodnutími obecných soudů bylo porušeno právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny a právo na ochranu majetku podle čl. 1 Dodatkového protokolu.

Ústavní soud nevyhověl ani návrhu stěžovatelů, aby rozhodl podle § 57 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, že nález bude publikován ve Sbírce zákonů České republiky, protože důvody uvedené v předchozím nálezu sp. zn. I. ÚS 676/07, tj. že právní názor v nálezu obsažený je vzhledem k předchozí judikatuře dostatečně známý a očekávatelný, a nelze mu proto připisovat všeobecný význam, platí i zde.

Ústavní soud proto podle ustanovení § 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu stěžovatelům vyhověl a napadená rozhodnutí podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu zrušil. Ústavní soud takto rozhodl mimo ústní jednání, neboť nebylo možno od něj očekávat další objasnění věci, a účastníci i vedlejší účastník s tímto postupem vyslovili souhlas (§ 44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu).

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 12. srpna 2010

Vladimír Kůrka v. r.
předseda senátu Ústavního soudu

Dovolání dlužníka za dne 12.8.2010 naleznete níže v textu.

Dnes byl na Ústavním soudu vyhlášen nález, kterým bylo i druhé předběžné opatření prohlášeno za neústavní.

Bylo rovněž poukázáno na to, že když plénum Ústavního soudu roku 2006 nezrušilo § 23 a § 24 zákona 72/94 Sb., tak mají převody bytu přednost před smluvními závazky družstva.

Náklady spojené s tímto nálezem, jak je v našem družstvu obvyklé, jsme hradili my s manželem a vypomohlo nám pár členů družstva.

Vím, že už to je pasé, ústavnímu soudu to tentokrát trvalo více než 2 roky, než tento nález vyhlásilo.

Ptám se ale, proč od roku 2005 až 2006 představenstvo nešlo také touto cestou? Proč se toho neujal třeba pan Meca nebo pan Wolman, když pan Lurie byl zaneprázdněn honěním lumpů ?????????????

V tomto světle se zdá zvlášť obludné, odvolání družstva proti příznivému rozsudku, který prorazil všechna předběžná opatření.

Alena STEFANOVÁ

Doplnění vyjádření dlužníka naleznete níže v článku.

---

Dnes 9.8. 2010 došlo v 06:34:45 v komentáři id 4920, zaslaného z IP dresy 173.244.197.211 (anonymizer3.torservers.net - United States - Providence city) k úniku informací ze zdravotní dokumentace zřejmě jednoho z členů družstva.

Zdá se, že dotčený člen je medikován lékem Anafranil.

Upozorňujeme tímto, že postižení pacienta v kombinaci s užíváním léku s sebou může přinášet různé komplikace zejména pokud je dotyčný ještě schopen působit na určitý okruh osob.

Níže v článku je uveden příbalový leták léku.

Věnujte, prosím pozornost zejména kapitolám:
1. Co je Anafranil a k čemu se používá
2. Čemu musíte věnovat pozornost, než začnete Anafranil užívat
4. Možné nežádoucí účinky

---

Dále žádáme nájemce družstevních bytů a vlastníky jednotek všech samospráv a SVJ oblasti "Čenětická", že v případě přetrvávání pomočování dveřních prostorů bytů, jak je na jiném místě tohoto webu popisováno předsedou představenstva PSBD, aby tyto excesy hlásili neprodleně insolvenčnímu správci a dále na e-mailové adresy doktor@ufoni.cz a mmerlin@ufoni.cz, stejně tak v případě výskytu spoře oblečených jedinců, jak je panem předsedou představenstva popisováno tamtéž.

Děkuji za spolupráci

Závodní lékař PSBD

Blud je nepravdivé a nevývratné přesvědčení založené na nesprávném odvození závěru ze zevní reality.

Charakteristika

Blud musí splňovat tyto charakteristiky:

Nepravdivost

Nevývratnost – přesvědčení daného jedince nelze vyvrátit žádnými logickými argumenty

Vliv na jednání – daný jedinec pod jeho vlivem jedná a blud je v centru pozornosti daného jedince

Chorobný vznik – musí vzniknout na základě choroby

Blud může být individuální či kolektivní (pak jej sdílí více lidí). Zvláštním případem je tzv. folie a deux (franc. "šílenství ve dvou"), což je označení situace, kdy se stejná duševní choroba projeví ve stejném okamžiku u dvou navzájem si blízkých osob.

Typy bludů

Makromanické

Megalomanické – přesvědčení o zvláštním významu vlastní osobnosti

Extrapotenční – přesvědčení o nadpřirozených schopnostech či nadání

Originární – přesvědčení o vznešeném původu

Inventorní – přesvědčení daného jedince o tom, že je vynálezcem významného objevu

Reformátorské – přesvědčení o tom, že daný jedinec provede významné změny ve společnosti

Mesiášské (religiózní) – přesvědčení daného jedince o tom, že je spasitelem

Erotomanické – přesvědčení o neodolatelnosti pro druhé pohlaví

Eternity – přesvědčení, že dotyčný je nesmrtelný, že nezemře

Mikromanické

Insuficientní – přesvědčení o vlastní neschopnosti

Autoakuzační – sebeobviňování za různá neštěstí atp.

Obavné – přesvědčení, že se přihodí katastrofa

Ruinační – přesvědčení o totálním zchudnutí

Negační – popírá existenci (buď vlastní či někoho jiného – např. z rodiny atp.)

Enormity – přesvědčení, že svojí existencí či činností přivodí katastrofu

Eternity – přesvědčení, že musí žít navždy, aby trpěl za své hříchy

Hypochondrické – přesvědčení daného jedince, že trpí nějakou chorobou – většinou nevyléčitelnou

Dysmorfofobické – Přesvědčení, že část těla je znetvořená nebo zohyzděná

Paranoidní

Paranoidní – připisuje věcem a situacím kolem sebe význam ve vztahu k vlastní osobě

Perzekuční – přesvědčení o pronásledování a ohrožení vlastní osoby

Kverulační – pod vlivem přesvědčení o perzekuci si stěžuje na policii, různé instituce, podává žaloby a odvolává se až k nejvyšším místům

Emulační (žárlivecké) – přesvědčení o nevěře partnera

Transformační – chorobný pocit změny osobnosti

Metamorfózy – pocit změny v jinou bytost – např. zvíře

Kosmické – obsahem jsou např. mimozemské civilizace (ovlivňování, pozorování ...)

---

Zdroj: Wikipedia

ZDE je k dispozici stanovisko dlužníka k vyjádření MSZvP ze dne 31.3.2010

Vyjádřit se po bez mála třech měsících je jak jít s křížkem po smutečním obřadu.

Teď, když už je jasné, že "objev" pana M.L. (novela o.s.ř. versus družstevní byty) byl zase jen plácnutím do vody doprovázeným velkým humbukem a porcováním medvěda (převádění bytů panem M.L. & spol.), který ještě běhá po lese, snad už ani nemá význam odvolávat IS.

Ovšem pokud úpadce dále nehodlá zdržovat proces převádění bytů do OV oprávněných členů.

Taková výměna IS by mohla (s předáním agendy) trvat i půl roku a možná i déle.

Možná by to za to ale i stálo. Byla by naděje, že přijde jiný "sekáč", který by se se statutárním orgánem družstva tak nemazlil.